Začalo to v Kavárně POTMĚ, speciální kavárně, ve které obsluhují nevidomí číšníci v absolutní tmě. Na tu jsem se nejvíc těšil. Víc než na občerstvení a společnost přátel, se kterými jsem se do kavárny vypravil.

Tma, ticho, samota a senzorická deprivace. Terapie tmou není procházka růžovou zahradou. Odvaha, práce a disciplína se však mnohonásobně navrátí – z temnoty totiž vyjdete jako svobodnější a zdravější bytost.