Když etnolog George Peter Murdock analyzoval lidská společenství napříč historií, zjistil, že pouze 186 z nich bylo čistě monogamních. Na poměr zkoumaných necelých 1300 vzorků se to zdá opravdu málo. Inu vypadá to, že mužům je mnohoženství dáno do vínku po celá staletí.

Dále zjistil, že u 453 kultur se projevovala občasná polygamie a pro 588 z nich bylo mnohoženství zcela normální. Pouze v 7 společenstvích se projevila polyandrie (případ, kdy má žena více mužů).

V době prvobytně pospolných společností měl muž obvykle jednu ženu – víc jich nebyl schopen uživit. Avšak ti bohatí jich měli více. Náčelníci jich mohli mít až několik. Tento vzorec je poměrně univerzální. I když byla polygamie povolena v mnoha různých kulturách, reálně ji mohli praktikovat jenom ti nejbohatší, zpravidla náčelníci a králové.

Této situaci se nevyhnulo ani křesťanství: římský císař Valentinián I. (4. století) povolil křesťanům až dvě manželky. A slavný vladař Karel Veliký jich měl podle některých zdrojů devět. Polygamii neodsuzoval dokonce ani Svatý Augustin nebo reformátor Martin Luther, neboť nebyla v přímém rozporu s biblickou tradicí. Židé ze Starého zákona (například Abrahám, Mojžíš, David či Šalamoun) na tom byli v tomto ohledu také podobně.

V mnohých kulturách platí/platilo, že muž může mít více žen, pokud je dokáže uživit.

Islám a polygamie

Muslimové mohou mít až 4 manželky. Zakladatel islámu Mohammed měl dokonce 11 žen. Dnes však na tento trend zase tak často nenarazíte. Muslimové musí nejenom zajistit všechny své manželky, ale všem jim poskytnout stejnou péči. Což se může prodražit. Jak píše Waqar Rasool v informační platformě Quora: „Jsem z Pákistánu, muslimské země, a za celý svůj život jsem nepotkal nikoho, kdo by měl více manželek.“ Méně než 1 % islamistů má více žen.

Jde vám o princip a vadí vám, že muži mohou mít více žen, ale naopak to neplatí? Muslimský svět obecně trpí genderovou nevyvážeností, kterou zrušení polygamie nezmění. Připomeňme proto, co k tomuto tématu řekl sexuolog Radim Uzel: „Je lepší být druhou ženou boháče než první ženou chudáka.“ Mnoho příslušnic něžného pohlaví se totiž stává druhou manželkou, protože nemá na výběr, zachraňuje je to ale od ekonomického strádání a společenského vyloučení.

Mormoni jsou polygamií věhlasní. Podle průzkumů ji však 86 % vyznavačů této církve považuje za morálně špatnou.

Polygamie napříč náboženstvími

Polygamie se v určité formě projevuje ve více kulturách. Polygynie byla v určité době povolená, a později zase zakázaná, v judaismu i hinduismu. Negativně se k ní staví například konfucianismus a buddhismus. Naopak na polyandrii narazíte u Eskymáků nebo Tibeťanů.

V moderním západoevropském světě se polygynie projevuje hlavně díky mormonské církvi. Jak napsal její zakladatel Joseph Smith Jr.: „… jestliže si muž vezme za manželku pannu a zatouží si vzít jinou a ta první s tím souhlasí, a když si vezme druhou a jsou panny a nejsou zasnoubené jinému muži, pak jedná spravedlivě.“

Paradoxně Kniha Mormonova stejnou praktiku zcela jednoznačně odmítá a navíc se pod tlakem vlády USA polygamie v roce 1980 mormoni vzdali. Podle průzkumů ji 86 % vyznavačů této církve považuje za morálně špatnou. Veškeré historické záznamy nasvědčují spíše tomu, že Joseph Smith Jr. byl tak trochu sukničkář.

Čtěte také:

Jsme manželé a randíme s jinými, no a co! Kam až může zajít polygamie?

Líbání je pro člověka nepřirozené, tvrdí vědci

Sexuální trendy současnosti mohou i zabít. Stealthing, pearling ani srbskou ruletu raději nezkoušejte!

foto: Shutterstock, zdroj: The Daily Beast