Je tradiční pálení čarodějnic posledního dubna pouhá zábavná kratochvíle? Nebo se v tom, že se tak rádi potkáváme kolem ohňů, skrývá pravěká fascinace tímto silným živlem, pozůstatek magického myšlení a neuvědomovaná pokora a úcta k síle přírody?

Posvátné a slavnostní ohně byly zapalovány snad již od doby, kdy člověk tento živel objevil, a určitě od počátků náboženského a magického myšlení. Nejenže byl oheň sám předmětem uctívání, ale jeho prostřednictvím projevovali lidé úctu a oddanost svým bohům. Byl médiem ničivým, ale i očistným. Skrze něj se k bohům dostávaly oběti, měl sílu oprostit osoby i předměty od všeho zlého, včetně nemocí a různých strastí, dalo se v něm spálit vše škodlivé nebo mohl představovat slunce a jeho moc.

Oheň měl v minulosti magickou moc. Očistil od zlého i chránil.

Posvátný oheň

Před příchodem křesťanství pálili lidé velké vatry ve všech obydlených částech dnešní Evropy. Při téměř každém náboženském svátku či slavnosti, při jarní i podzimní rovnodennosti, letním a zimním slunovratu a v mezidobí (tehdy většinou při úplňku) při slavnostech, které by dnes připadaly na Svátek všech svatých, Hromnice, Valpuržinu noc a dožínky. Známe je také pod keltskými názvy Samhain, Imbolc, Beltaine a Lughnasad. A krom toho i při různých jiných pravidelných svátcích. Dnes se tento zvyk zachoval ve velké míře pouze v noci z 30. dubna na 1. květen. Hranice a vatry planuly vždy na vyvýšených místech co nejblíže k nebi, a tedy k bohům. Dnes na jakémkoliv příhodném místě co nejblíže k obydlím účastníků.

Valpuržina noc

Poslední dubnová noc – od středověku Valpuržina nebo Filipojakubská noc – se odehrávala ve znamení ohňů, tajemství, magie a zpočátku zřejmě i lidských obětí a sexuální nevázanosti. Bývala to oslava a vítání jara, plodivých sil a obětování bohům k zajištění celoroční prosperity lidí, hospodářských zvířat a země. Této noci magický oheň zajišťoval ochranu před zlými kouzly a očišťoval od všeho špatného. Lidé si jej odnášeli do svých obydlí, aby je chránil i nadále. Kolem něj nebo mezi dvěma vatrami se vodil dobytek, aby byl zdravý a plodný. Podobně si mohly zajistit plodnost i ženy. Vztahy započaté tuto noc a stvrzené společným skokem přes plameny měly být úspěšné. Tento čin zajišťoval rovněž očistu od všeho špatného na těle i duši. Nezbytné byly i tance kolem, které propojovaly sílu žáru s úrodností země. Dobrou sklizeň zajistil také popel z posvátného ohně rozházený po polích. Od středověku se věřilo, že této noci vládnou zlé síly a všude kolem se to jen hemží čarodějnicemi, které právě v tento čas oplývají největší silou a touhou škodit. Oheň jim měl v řádění zabránit a rušit jejich zlá kouzla. K rituálům podporujícím plodnost patřilo i stavění májek, ozdobených mladých stromků, které symbolizovaly živoucí sílu. A protože v našich končinách býval následující, tedy první květnový den zasvěcen milencům, stavěli májky mladí muži svým vyvoleným pod okna.

Lidé od pradávna věřili, že 30. dubna mají čarodějnice nejsilnější moc.

Objevte znovu spojení člověka s přírodou

Chystáte-li se na čarodějnou noc, zkuste mezi opékáním buřtů a halasem kolem planoucí vatry na chvíli zapomenout na přítomnost. Pokuste se ponořit někam hluboko do vzpomínek lidstva a uvědomit si, že toto byla noc původně plná vášní a magie, blízkosti bohů a těsného spojení člověka se zemí a její plodivou silou. A že to, proč se tato ohňová tradice stále těší takovému zájmu, možná znamená, že se přes veškerý nezbytný civilizační nános stále cítíme být těmi přírodními bytostmi, které si (alespoň občas) uvědomují svou sounáležitost s něčím, co je přesahuje.

Čtěte také: Hon na čarodějnice. Lze vůbec „přebrat” chlapa, Menstruace bez odpadu, Vydrží někdy slepované vztahy? 

foto: Shutterstock